Letošní školu v přírodě jsme si všichni opravdu užili. Slunečný týden na přelomu května a června jsme strávili na chatě Zvonařka ve Strážném v Krkonoších. Už od začátku jsme se rozhodli, že naše laťka bude nastavená hodně vysoko (na druháky 🙂 ). Z Černošic až na místo jsme jeli hromadnou dopravou. Samozřejmě bez velkých zavazadel. Kufry nám odvezla laskavá maminka Jitka Horská. My cestovali jen s batůžkem na přežití. Vlak, metro dálkový autobus, místní autobus, to je výčet dopravních prostředků, které jsme použili. Bylo to zábavné, poučné a víme, že dokážeme cestovat téměř kamkoliv i bez auta.
Krkonoše nás přivítaly modrou oblohou plnou slunce a toto počasí nám věnovaly po celý týden našeho pobytu. A schválně píši věnovaly, protože počasí v našich nejvyšších horách bývá velmi proměnlivé a nevyzpytatelné.
Bydleli jsme v příjemné dřevěné roubence na konci Strážného. Kuchyně byla výborná – namátkově boloňské špagety, svíčková, řízek s kaší, jídla, která dětem chutnají. Ba i polévky byly žádané. Mnoho dětí si polévku přidávalo, což nebývá zvykem.
Celý týden jsme se trochu učili, hráli hry, tvořili, nacvičovali akademii, chodili na výlety a měli pohodový čas, zkrátka Good Time. Během víkendu s námi trávilo společné chvíle i několik rodičů a prý se jim s námi líbilo. Pro nás to byla další skvělá zkušenost, že rodiče do našeho školního společenství patří a je dobře, když jsou s námi.
30. května jsme vystoupali na naši nejvyšší horu Sněžku. První část na Růžovou horu jsme jeli lanovkou a zbytek nahoru pěšky. Ze zdolání hory jsme měli mnohem větší radost, než ti, kteří se nechali vyvézt lanovkou. Nejnáročnější byla naše cesta zpět do chaty. Za Sněžky přes Luční boudu, Výrovku, Chalupu na Rozcesri. Klínovku a údolím Klínového potoka na Zvonařku. Tento den děti zvládly neuvěřitelných 26 kilometrů. Z výletu měly neuvěřitelnou radost a byly na sebe pyšné, že zase dokázaly překonat další výzvu. Celý týden se zkrátka vyvedl.