Měsíc duben jsme s deváťáky věnovali fejetonům, nejprve jejich čtení a poslechům s následným rozborem, poté přípravě na napsání fejetonu vlastního. Našimi průvodci byli Robert Křesťan, Marek Eben, Zdeněk Svěrák, Alice Flemrová. Fejeton patří mezi publicistické útvary, ve které autor komentuje běžné problémy každodenního života. Bývá humorný, ironický až kritický. Důležitou částí je i pointa na jeho konci. Posuďte ostrovtip vybraných prací, stojí za Váš čas.
M. D.
fejetony na téma: přijímačky
Zkouška ohněm, potem i kalkulačkou
Když se řekne přijímačky, většině lidí se stáhne žaludek. A pak i mozkové závity. A není divu, v jedné chvíli máte dokázat, že celé vaše dosavadní studium mělo smysl, že umíte víc než jen googlit a že stres vás sice zabije, ale až potom. Přípravy začínají nenápadně.
Letos se začnu učit včas. V lednu. V únoru. V březnu. V dubnu přichází panika a už jen googlíte, jak se naučit celý učební plán přes noc a jak se tváří člověk, který předstírá, že ví správnou odpověď.
Den D přichází. Cestou na přijímačky přemýšlíte, jestli jste si nevzali místo tužky kartáček na zuby. Ve třídě ro páchne nervozitou a propocenými mikinami. Zadání dostanete do ruky a první myšlenka je: „Tohle má být česky?“ Pak si vzpomenete na mamku, jak říkala: „Neboj, to dáš!“ A tak o dáte. Aspoň pokus.
Výsledky? To je jiná kapitola. Ale nezáleží na tom, jestli to vyjde. Protože pokud vás přijímačky něco naučí, tak to, že přežít se dá skoro všechno. A že stres je nejlepší motivace. Hned po strachu z neúspěchu. H. K. 9. C
fejetony na téma: nevím
fejetony na téma: mobilní telefon
R. H. 9. D viz zvuková příloha
fejeton na téma: můj vztah ke knihám
Můj vztah ke knihám
Knihy naštěstí nejsou jako lidé. Knihy jsou věrné. Nepípnou, když je zavřu. Nepotřebují wi-fi, aktualizace ani souhlas s cookies. Stačí je otevřít – a najednou jsem ve středověku, na Marsu, v hlavě čtyřicetileté Francouzky s krizí identity.
Čtení je jako rande naslepo. Nikdy nevíte, jestli to bude životní láska, nebo peklo na sto stran. Ale stejně do toho jdete. Protože co kdyby právě tahle knížka změnila Váš život?
Někdy si říkám, že knihy jsou vlastně jediní přátelé, kteří mě nechají být introvertem, aniž by se urazily. Nevolají, nepíšou, kdy zajdeme na kafe, nečekají odpověď do dvou minut. Jen tiše leží a čekají, až se mi zas bude chtít utéct z reality. A to je, upřímně, docela často. E.F. 9.B
Jak (ne)čtu knihy, aneb Můj vztah na dálku
Knihy, ty nenápadné hromady papíru koukajíce na mě z vrchu poličky. Vždy na mě koukají jako Niki, když žebrá o jídlo. Na obalu napsáno „bestseller“, bestseller možná, ale u mě se nachází na seznamu neoblíbených aktivit.
Jako malou mě rodiče nutili číst, aby měla dobrou slovní zásobu. Slovní zásobu? Číst větu po větě je nudné jako Svobodovo vyprávění o jeho „malém dvoumetrovém synovi“.
Občas na internetu uvidím nějakou knihu a v ten okamžik mě přepadne čtenářské nadšení. Knihu objednám, vybalím, přečtu stránku, zjistím, že mě nebaví a, zavřu a hodím do šuplíku věcí, které „příště dodělám.“
Znám pár lidí, kteří se takzvaně „zažerou do knížky“, ale to já asi nikdy nebudu. Když čtu, připadám si jako na vodě. Jak plavu a každá další věta je jako vlna. Často se mi stává, že čtu a vlastně ani nevím, co čtu. Nevím, která postava mluví, která je která a pak zjistím, že Pepíček je vlastně pes.
Koneckonců knihy asi nejsou nic pro mě, já radši zůstanu u návodu, jak zapnout pračku, a to mi zatím stačí.
J. H. 9. B
Můj vztah ke knihám
Knihy a já, to nikdy nebyla láska na první pohled. Ani na druhý. Ani na třetí. Někteří lidé říkají, že kniha je nejlepší přítel člověka. Upřímně? Já se knih bojím., protože příběh dopadne jinak, než si já přeji. Mám celý konec vymyšlený po svém, ale najednou bum, zvrat a já celý den spekuluji o tom, že to mělo být všechno úplně obráceně.
Dalším důvodem, proč mám z knih strach, je ten, že mě k nim okolí odmala nutilo. Je to jako když do vás babička cpe koprovku, kterou tak nesnášíte. Doslova zacítíte kopr a udělá se vám úzko. No a stejně tak to dělá tát s knihami. Furt mi je vnucuje, přemlouvá mě, vypráví jak on už snad od tří let plynule četl. A já? Já prý zůstanu jako nevzdělaný chudák bez fantazie. Já si teda myslím, že té mám až moc, ale o tom povím jindy.
A co se týče slavného „úniku do jiného světa“, myslím si, že mi bohatě stačí jízda metrem po skončení koncertu Iron Maiden, nebo pondělní přírodopis s panem učitelem Svobodou. N.V. 9.B
