Exkurze v Národním divadle

Poslední den prvního pololetí tohoto školního roku jsme se vypravili do Prahy. Čekala nás prohlídka „zlaté kapličky“. Vzhledem k sněhové nadílce jsme se trochu obávali spolehlivosti vlakové dopravy, tak jsme vyrazili s předstihem a vyzískaný čas jsme pak využili k procházce. Cestou k řece jsme se zastavili u pomníčku na Národní třídě, oživili jsme si, proč tu stojí a význam této události.

Po této zastávce jsme pokračovali k Slovanskému ostrovu a prohlédli si Žofín. Měli jsme štěstí a na Vltavě jsme viděli kormorány, potápky, racky i několik druhů kachen.

Po obhlídce Nové scény a vnějšku staré budovy jsme se vydali k hlavnímu vchodu Národního divadla, kde nás čekal průvodce a s ním prohlídka interiérů. Zavítali jsme do hlediště, kde jsme si usazeni do sametových křesel prohlédli opony, strop s lustrem i múzami umění. Hynaisovu oponu jsme bohužel vzhledem k počasí pro ni nepříznivému na vlastní oči nespatřili, ale tu jsme – sice na jen na obrázcích, viděli již ve škole. Přesunuli jsme se do místností se základními kameny a prohlédli si velký model divadelního komplexu. Ve foyer jsme si prohlédli nádherné lunety a prošli si cyklus M. Alše. Viděli jsme díla osobností se kterými jsme se setkali na místě jejich posledního odpočinku na Vyšehradě a připomněli si jejich význam pro naši kulturu.

Zde jsme se chvilku zastavili a v krátkosti shrnuli a zhodnotili naši práci v prvním pololetí. Jelikož konec tohoto pololetí nebyl úplně tradiční, tak i hodnocení mělo malinko netradiční ráz a to podobu veršovanou- někdo byl ohodnocen jako Dírohlavec, někdo jako Otevřenohlavec. A aby to panu průvodci nebylo líto, dostal taky – pro jistotu oba.

Před rozloučením jsme si prohlédli divadlo z výšky – z galerie a ověřili si, že nápis NÁROD SOBĚ nad oponou opravdu je.

Děti velmi hezky spolupracovaly, doplňovaly průvodcovy otázky bystrými odpověďmi. Získaly on něj velkou pochvalu za znalosti a připravenost.

Většina dětí již dobře chápe, co je běžné a co slavnostnější prostředí a umí se v něm vhodně chovat.

Tomu jsem velmi ráda.

 

M.Václavková 31.1.2017

 

   

 

 

 

   

 

31.01.2017