Na podzim jsme se s paleontologem RNDr. Štěpánem Rakem, Ph.D. přenesli do pravěku a povídali si, jak to tu v okolí Radotína vypadalo i kdo tu žil. Na tuto akci, která nás zaujala, jsme navázali v pátek 20.března.
Domluvili jsme si setkání s naším oblíbeným průvodcem a tentokrát s archeologii experimentální.
Na úvod jsme si připomněli, čím se jednotlivé obory zabývají- archeologie, paleontologie. Děti vyvozovaly, kdo tedy bude experimentální archeolog. Co bude dělat.
Amatérskými experimentálními archeology jsme se pak pod vedením Štěpána Raka stali i my.
Než jsme se pustili do praktické části, na kterou se všichni moc těšili, přestože byla zatím obestřena tajemstvím, povídali jsme si o materiálech, které se v pravěku používaly. Uvažovali jsme nad jejich vlastnostmi a tím, čím bychom je v současné době mohli nahradit. Při tomto přemýšlení jsme se snažili zohlednit i naše možnosti – školní prostředí, bezpečnost, hygienu a najít materiály, které bychom mohli použít a přitom by splňovaly kritéria, která bylo třeba respektovat.
Prvním materiálem, s nímž jsme se blíže seznámili, byla smola, která se používala k lepení. Dělali jsme s ní pokus. Děti ji „ochutnaly“ čichem i hmatem (až tu chladnoucí), zrakem. Povídali jsme si, z jakých stromů se nejčastěji používala, to je doloženo archeologickými nálezy, která je nejkvalitnější. Zmínili jsme se i o jantaru, který děti viděly a měly v rukou již dříve.
Ukazovali a povídali jsme si i o dalších materiálech – dřevu, kamenech, spojovacích materiálech i kovech.
Děti velmi hezky vymýšlely, čím by se tehdy dalo lepit, barvit, svazovat, čím opracovat kámen a jak později (v době bronzové) zpracovat kovy. Kde byla a odkud se na naše území dostávala ruda, kovy.
Měli jsme v rukou cenné artefakty, originály i kopie (repliky) tehdejších nástrojů- nože, sekery, čepele srpu, šípy.
Připomenuli jsme si, že žádné nástroje nebyly primárně určeny k zabílení jiných lidí. Sloužily k získání, zpracování i opracování různých materiálů, k lovu.
Po této zajímavé části se děti konečně dozvěděly, co budeme vyrábět.
Nejdříve jsme si prohlédli repliku pravěké dýky vyrobenou naším průvodcem.
Děti vymýšlely, jak bude třeba postupovat, čím nahradíme původní pravěké materiály.
Každý dostal předpřipravenou rukojeť z bezového dřeva, břidlici, která nahrazovala pazourkovou čepel (někdy bývala i z dostupnějšího křemene), provázek (místo lýka nebo kůže) a samotvrdnoucí hmotu na tmelení místo smoly.
Pak jsme podle instrukcí společně tvořili. Do rukojeti jsme vměstnali tmel, vsadili kamennou čepel, znovu zatmelili a pevně jsme omotali přírodním provázkem. Na první pohled to vypadalo jednoduše, avšak byla třeba zručnost a trpělivost. Každý si vyrobil repliku pravěkého pazourkového nože.
A abychom měli rukojeti zdobené, mohli si ti, co chtěli, ozdobit rukojeť vypálením vzorů. To jsme dělali postupně. Pravěcí lidé sice neměli pájku, jako my, ale vypalování používali.
Naše nože jsou zajímavou dekorací nikoli funkčním nástrojem.
Děti velmi pěkně spolupracovaly, vymýšlely, hledaly cesty.
Bylo to zajímavé, přínosné, praktické setkání s historií.
Tento program, experimentální archeologie s výrobou dýk byl u nás realizován úplně prvně. Byli jsme první, kdo je pod vedením Štěpána Raka dělal.
Všem se nám to velmi líbilo, užili jsme si to.
Těšíme se na další spolupráci.
Děkujeme.
Mgr. Martina Václavková, třídní učitelka 4.E
TEĎ TVOŘÍME MY
ZDOBÍME VYPALOVÁNÍM VZORŮ
podzimní akce Radotínsko v pravěku: https://www.zscernosice.cz/radotinsko-v-praveku/