Do hodin pracovních činností – volby povolání si v devátých ročnících zveme hosty. Proč? Možná proto, aby žákům řekli, co ve čtrnácti letech chtěli oni, co chtěli jejich rodiče a jak to nakonec bylo. Možná proto, aby vyprávěli o svém středoškolském a dalším studiu. Povedlo se jim na školu dostat hned napoprvé? Kde hledali motivaci k dalším pokusům o přijetí? A jak dlouho je byli ochotni jejich rodiče živit?
Hosté žákům taky vypráví, jak se mýlili a co jim nevyšlo. Která práce je nebavila, kde zažili nekompetentního šéfa. Nebo taky jak měli obrovské štěstí – byli v pravý čas na správném místě a dostali výjimečnou pracovní nabídku, kterou patřičně využili.
A našim deváťákům se dostává od hostů i rad. Třeba – když můžeš někomu pomoct, udělej to. Ne snad proto, že by ti ten člověk někdy na oplátku pomohl taky. To se neděje. Ne snad proto, že by se ti za to někdy odvděčil někdo jiný. To bohužel taky nefunguje. Když můžeš někomu pomoct, udělej to, protože s laskavým přístupem k lidem se zkrátka žije lepší život. Děkujeme, pane Fiedlere, za váš čas a energii, kterou jste nám věnoval. Díky za tu mezní chvilku, kterou jste v 9.B navodil.
Mirka Belhová