Když se řekne predátor, většinou si představíme tygra nebo lva, medvěda, lišku či vlka. Tito predátoři jsou v historii však poměrně noví – mladí.
My se ve středu 22.2. vydali za predátory z daleko vzdálenějších dob. Z dob, kdy na Zemi bylo moře, z dob, kdy se utvářely pevniny a vznikaly oceány, z dob, kdy po člověku dnešního typu nebylo ani vidu ani slechu. Dostali jsme se i do doby, kdy se objevili první lidé – příslušníci rodu homo (člověk).
Na tuto výpravu jsme se vypravili do kulturního domu Koruna v Radotíně, kde nás očekával náš tématu znalý a zanícený průvodce paleontolog RNDr. Štěpán Rak, Ph.D. a jeho exponáty z dob dávno minulých.
Provedl nás cestou od prvohor až do čtvrtohor. Seznámil nás s predátory jednotlivých období. Ukázal nám velmi zajímavé živočichy z jednotlivých ér – bezobratlé – korýše, klepítkatce, štíry, hlavonožce, paryby i obratlovce – plazy, ptáky i savce.
Pokud bychom chtěli „pravěk“ charakterizovat skupinami organismů, které tou dobou byly na vrcholu svého rozvoje, tak bychom prvohory mohli nazvat érou hmyzu, druhohory érou plazů, třetihory érou ptáků a čtvrtohory érou savců (včetně člověka).
Povídali jsme si o tom, čím jsou predátoři charakterističtí, jaké znaky mají společné, jaké modifikace těla jim umožňují lovit v konkrétních prostředích. Jak na tom byli predátoři pravěcí i ti dnešní. To vše jsme pak viděli na konkrétních organismech.
Také jsme nahlédli do způsobů pojmenování organismů. Víme, že každý organismus má latinský název skládající se ze jména rodového a druhového. Některé organismy mají i názvy v jednotlivých jazycích. Některé názvy se však nepřekládají a zůstává se u latinského pojmenování. Děti překvapilo, že některé části názvů byly schopny rozšifrovat i bez znalosti latiny. Dentes? To jsou přece zuby. Rex je král. Mega je velký. Anomálie je zvláštnost. Saurus je plaz. Společně se Štěpánem Rakem zkusily děti přeložit některé názvy živočichů. Cephalopod je hlava+nohy tedy hlavonožec. Omnidentes by se mohl jmenovat všezub, Megaraptor velký lupič.
Připomněli jsme si, jaké znaky mají jednotlivé skupiny, z jakých částí se skládá jejich tělo a jaké části jsou právě u nich přizpůsobeny lovu. Neboť predátoři jsou lovci. Víte, že všichni predátoři měli a mají oči směřující dopředu? Že většina predátorů v kambriu (část prvohor) byli praváci? Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí.
V prvohorních mořích jsme potkali bezobratlého až 1m velkého členovce Anomalocara, který se živil i trilobity. Viděli jsme nejstaršího lovce z Brd – 500mil let starého živočicha jménem Kodymirus, který měl již končetiny směřující dopředu, byl tedy aktivním lovcem. Omnidentes měl velikost člověka, byl podobný dnešním larvám mravkolva, kterého známe od Ferdy Mravence. V pradávných mořích jsme viděli ohromně hlavonožce Orthocery, jejichž těla byla částečně ukryta ve schránkách. Ty se postupně stáčely, až z nich vznikly zatočené schránky, které známe od loděnek, tzv. živoucích zkamenělin, které žijí v mořích a oceánech i dnes. Obec Lochkov má tyto hlavonožčí schránky ve svém znaku. Seznámili jsme se i s pancéřnatými rybami, které byly poprvé popsány v okolí Radotína a Kosoře. Podle nich mají také názvy: Radotina a Kosoraspis.
Než jsme opustili vody pravěkých oceánů, prohlédli jsme si ohromného Dunkleostea, který míval až 9m. Jeho model lze vidět v pražském Národním muzeu. Mrazilo nás z „pražraloků“. Jak vypadali, přesně není známo, jelikož jde o paryby, jejichž tělo je tvořeno chrupavčitou kostrou. Z nich se zachovávají nejčastěji zuby. Dle nich se odhaduje velikost živočicha. Viděli jsme i model nejděsivějšího žraloka Megalodona, z nějž se však dochovaly jen zuby.
To, na co se většina dětí těšila nejvíce, byli dinosauři. Seznámili jsme se s dravými druhy Tyranosaurem, raptory i Spinosaurem. Spinosaurus byl pravděpodobně největším kdy žijícím dinosaurem. Kdyby se mohl potkat a utkat s T-rexem, tak by nejspíš vyhrál T-rex. Tito dva se však ve skutečnosti utkat nemohli, jelikož každý žil v jiné době a na jiném kontinentu. Fascinujícími byli také létající ještěři. Největším ptakoještěrem byl Quetzalcoatlus, měl rozpětí až 11m. Je po něm pojmenován aztécký bůh (opeřený had).
Hrůzu drápy nahánějící Therezinosaurus vypadal jako nebezpečný predátor, byl však jediným dvounohým býložravým dinosaurem. Měl ohromné drápy, kterými se bránil.
Velice zajímavé bylo srovnání dinosaurů ve filmech typu Jurský park nebo Jurský svět. Povídali jsme si, co si filmaři přidali a jak živočichy oproti realitě upravili. Raptorů ve velikosti bažantů by se určitě nikdo nebál.
Od plazů jsme se dostali k přechodu mezi nimi a savci. Připomenuli jsme si charakteristiky plazů a savců – pokryv těla, hospodaření s teplem, velikost těla, rozmnožování i výživu mláďat. Děti ukázaly, že dokáží vyvozovat z toho, co již znají. Společně jsme přešli ke skupině, kterou nazýváme savcovití plazi. Nebezpečnou šelmou z této skupiny byla Inostrancevia.
Ve třetihorách se objevili obrovitánští ptáci. Byli tak velcí, že požírali savce a tím nemyslíme savce velikosti dnešních myší. Největší dravý pták byl Kelenken. Dnešní ptáci naštěstí tak velcí nejsou.
Od nebezpečných ptáků jsme se přiblížili době, kdy již byli předchůdci dnešního člověka. S příslušníky rodu homo se mohl setkat Smilodon – „šavlozubý tygr“. Byla to největší kočkovitá šelma. Měl tak velké zuby, že pravděpodobně nedokázal aktivně lovit. Nevíme, zda byl více tygr nebo lev. Největší dnešní šelmou je ligr. Je to uměle vyšlechtěný kříženec, který se přirozenou cestou nemůže rozmnožovat.
Mnoho z toho, co jsme slyšeli, jsme si mohli prohlédnout také na exponátech, které tu pan Rak měl. Bylo zde 75 exponátů – pravé zkameněliny drápů, zubů, lebky, otisky, odlitky, modely živočichů, obrázky. Viděli jsme 70 mil let staré dinosauří vejce z pouště Gobi, model lebky T-rexe (skutečná by byla dva až třikrát větší). Unikátní model lebky Spinosaura (jediný v republice), který vznikl v 3D tiskárně. Opravdu bylo na co se dívat.
Po celou dobu byly děti aktivně zapojovány. Odpovídaly na otázky, kladly dotazy, hledaly souvislosti. Velmi pěkně spolupracovaly.
Výlet se Štěpánem Rakem za pravěkými predátory byl úžasný. Viděli i slyšeli jsme spoustu zajímavého.
Moc se nám to líbilo a nikoho nikdo nesežral.
Děkujeme
4.E a M. Václavková
zuby fosilních žraloků – tmavší a zuby současných žraloků – bílé
pancéřnaté ryby: Kosoraspis a Radotina
znak Praha- Lochkov se schránkami pravěkých hlavonožců – Dělený štít v horním modrém poli tři zlaté ulity (Lechritrochoceras trochoides), dolní polovina červeno-stříbrno-zeleně polcená.
vlajka Praha-Lochov – List tvoří žerďový modrý pruh a tři vodorovné pruhy červený, bílý a zelený. V modrém pruhu tři žluté ulity (Lechritrochoceras trochoides) pod sebou.
