Zapomeňte na nudné příklady v sešitech. My jsme si s v 1.A řekli, že na matematiku půjdeme trochu jinak . Zábavněji, praktičtěji a s úsměvem!
A tak jsme otevřeli vlastní obchod. Ano, opravdu! Z lavic se staly pulty, z dětí paní prodavačky a páni prodavači a ze třídy jedno velké tržiště plné smíchu, počítání a papírových peněz.
Všechno jsme si vyráběli sami. Od potravin, přes cenovky až po vlastní bankovky a mince. Jogurty z papíru, jablka z barevného kartonu a peněženky plné „peněz“ nás vtáhly do hry raz dva. A každý chtěl obsluhovat.
Ale pozor – nebyla to jen hra. Děti se přitom učily:
- kolik co stojí
- jak spočítat útratu
- kolik peněz vrátit zpět
- a že za deset korun si fakt nekoupí celý nákup (ani papírový)
Byla to matematika v praxi, jak má být. A hlavně, děti počítaly s radostí, aniž by si toho všimly. A to je přece to nejlepší učení.
Naše třída teď ví, že počítání není nuda, ale něco, co se hodí v každodenním životě. A že být paní prodavačka nebo pan prodavač je pořádná fuška… ale taky velká zábava!
