Naše třída 9.B tvořila tandem se žáky ze třídy 1.A, paní učitelky Olšiakové.
Tato příležitost je vždy krásným příkladem toho, jak se vysocí suveréni a krásné mladé dámy přiblíží ke svému dětskému já a možná i s radostí zavzpomínají na svoje začátky. Musí se přiblížit nejen takto přeneseně, ale i doslovně :).
V prvních dnech na sebe koukali z obou stran rozpačitě, ale po pár dnech se již poznávali, a někdy se k sobě i s radostí hnali. Nedej bože, že by ten vyhlídnutý deváťák vyšel dnes na někoho jiného. To byla i slza na krajíčku…
Deváťáci sice hovořili o tom, že museli dřív vstávat, že se prvňáčkům občas potili ruce, ale úsměvy na jejich tvářích, a to že ve většině případu opravdu dřív vstali, hovoří o tom, že v této tradici by se asi mělo pokračovat.
